Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Česká Amerika - akce Klubu přežití

26. 9. 2009

A je to tady!!! Po dlouhé a někdy složité domluvě jsme konečně vyrazili. Ranním vlakem jsme vyrazili, Martina, Iva, Honza a Pája směr Praha, kde se k nám přidal ještě poslední člen naší výpravy Pavel, a hurá na Karlštejn, což byl náš první cíl cesty...

Na Karlštejně jsme bohužel zjistili, že se zde koná vinobraní, což by znamenalo, že bychom museli platit za něco, čeho jsme se nechtěli účastnit a tak jsme popojeli na konec naší cesty a vzali to po zpátku...

Vylezli jsme z posledního vlaku a sluníčko nás začalo provázet na naší cestě, protože až do teď bylo schované pod mlhou. Začali jsme stoupat do pořádného kopce. Cestou se na nás usmálo pár krásných pavučin, které byly osvětlené sluncem a byly přímo nádherné. Když jsme konečně vyšli až na kopec, čekala nás tu rozbořená kaple, která se teď čerstvě opravuje. Dali jsme si menší předstávku a pak jsme začali s Koukolovy hory zase pomalu sestupovat dolů...

Další zábavnou zastávkou byla houpačka u silnice, kde jsme si opět kapku odpočinuli. (ono co si budem povídat, ale chodit celý den s těžkým batohem na zádech není sranda) Ještě než jsme se dostali ke Koněpruským jeskyním, tak jsme spatřili Aksamitovu bránu, což je skalní ůtvar a byli na Jeníkově mostě. A pak hurá do jeskyň...

Jako v každé jeskyni i tady jsme viděli krásné krápníky a dokonce i koněpruské "květákovité krápníky". Chodili jsme po schodech nahoru a dolů, podívali jsme se na pravou jeskynní tmu tak, že jsme nic neviděli a honem zase na sluníčko, aby nám bylo tepleji. U jeskyň jsme se naobědvali, i když už bylo docela pozdě odpoledne, a pokračovali v cestě dál...

První noc jsme strávili u vesničky, nebo městečka jménem Srbsko. Našli jsme takové malé nenápadné místečko i s ohništěm a stožárem (zřejmě tu bývají v létě tábory) a na ohni jsme si uvařili teplou večeři. Rozestlali jsme si pod širákem a šli spát, protože dnešní den byl opravdu dlouhý....

Je neděle ráno, slunce se válí opět někde v mlze a nám se nechce ze spacáků do té zimy. Nakonec ale přece jsme vylezli, uvařili si čaj, nasnídali se a vyrazili dál. Dnes nás totiž čekali štoly v lomech kolem Ameriky...

První šachtu jsme hledali v hodně divokém lomu, do kterého slezla Martina, Honza a Pája a Pavel to s Ivou jistili nahoře. Když se ale Pavel podíval do mapy, zjistil, že jsme vlastně v jiném lomu a že tady jsou štoly zasypané...

Když jsme konečně našli ten správný lom a v něm tu černou díru vedoucí do skály, sundali jsme batohy, vytáhli baterky a hurá dovnitř. Pohltilo nás takové divné "vlhko" a chlad, na boty se nám lepilo bláto a nikde nebylo nic vidět. Prolezli jsme co jsme mohli, odbočku sem, odbočku tam a zase jsme pokračovali k jinému lomu, kde měla být další štola...

Tentokrát už to nebylo tak snadné. Pohled do lomu některé z nás vyděsil, ale nakonec jsme úspěšně slezli dolů a podívali se do dalších štol. Tento lom byl opravdu nádherný a hluboký...

Protože už bylo docela pozdě odpoledne, vydali jsme se konečně na Malou Ameriku, která je, jako jeden z mála lomů, zatopená. Pohled to byl úžasný, opravdu jak z jiného světa. Šli jsme se podívat i dolů k vodě, která byla naprosto průzračná a zbarvená do modrozelena...

Další lomy které na nás čekaly byli Canada, Mexiko a konečně velká tečka - Velká Amerika. Já jsem si tam připadala jak na divokém západě a řeknu vám, že sestup dolů byl opravdu divoký. Iva s Pavlem raději zůstali nahoře, ale Martina, Honza a Pája se nenechali odradit a vyrazili s nadšením dolů do lomu...

Po kostrbaté cestě dolů byl zasloužilý pocit a podívaná. Prošli jsme se podél lomu, který je opět zatopený až na takový výběžek. Voda byla nepopsatelně čistá a bylo vidět hodně hluboko. Udělali jsme tu skupinové foto a honem zpátky nahoru, protože se už začínalo stmívat...

Ještě jsme honem poobědvali nebo spíš povečeřeli a honem hledat místo na spaní. Pavel nám pomocí mobilní mapy naplánoval zkratku dolů a tak jsme šli. Tak strmé kopce, že jsme museli jet dokonce i po zadku jsem ještě neviděla. Ale úspěšně jsme se dostali přes pole, křoví a štěrk až dolů a na silnici po které to bylo už jenom kousek na hrad Karlštejn...

Místo na spaní jsme našli až po tmě a to blízko turistických tras, ale bylo tam i ohniště, tak proč ne. Opět jsme si uvařili v kotlíku teplou večeři, chviličku poseděli u ohně a šli spát...

Ráno jsme uvařili čaj, sbalili věci a honem na Karlštejn, abychom stihli první prohlídku. Opravdu se nám to vyplatilo, protože po prohlídce se hrad začal neskutečně rychle plnit turistami. Ale my už jsme byli vysmátí, protože jsme spokojeně odcházeli na vlak...

A tak nám skončil prodloužený víkend plný sluníčka a nažloutlého listí...

 

Náhledy fotografií ze složky Česká Amerika 26.-28.9.2009

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Opravdová nádhera

(Martina, 3. 10. 2009 18:34)

Tak tohle byla úplně úžasná akce klubu přežití. Do těchto končin jsem se vždycky chtěla podívat a jsem hrozně moc ráda, že jsem se tam podívala se super lidičkama a ještě k tomu zažila mnoho legrace. Děkuji všem, kdo jste tam byli, protože myslím, že to byl fakt skvělej prodlouženej víkend :)

Super!!!

(Pája, 1. 10. 2009 23:41)

Budu mluvit za sebe: já jsem s výletem do těchto končin republiky naprosto spokojená. Není potřeba jezdit do dalekých krajin za něčím zvláštním a kouzelným, stačí navštívit kouty načí vlasti a žasnout nad tím, co uvidíme. A já jsem žasla nad tím, jak příroda dokáže být rozmanitá a nádherná a ještě ke všemu je podzim a vše hraje barvami... Děkuji všem, kdo jste tam se mnou byli, protože s vámi to mělo ještě větší efekt, než kdybych tam byla sama...